A jak to všechno začalo ....

A jak to všechno začalo? Psal se rok 1997 půlka července a my s rodinou si užívali dovolenou v Chorvatsku. Jednoho krásného večera jsme zahlídli u našich bungalovů nádherného pejska zlatého retrívra. Stál tam v uličce a stále sledoval ruch na ulici, ale pořád si hlídal dveře od svých páníčků. Bylo mi tento rok přesně dvanáct let a už jsem u rodičů zkoušela, zda by neprošel nějaký ten hafušák. A proto jsem využila trošku situace, tento pejsek byl jasný favorit, krásný, inteligentní a poslušný. Plemeno zlatý retrívr nás natolik učarovalo, že i náš táta jemu podlehl. Tímto to, ale nekončilo, cestou z dovolené jsme se stavovali na pár dní v Rakousku. A tam jsme náhodou zahlídli starší pár na dovolené s dvěma krásnými smetanově zbarvenými zlatými retrívry. Měli dospělého pejska a malé štěňátko. Pohybovali se v kempu naprosto bez vodítka, drželi se u karavanu. No prostě mazlíci. A tam se to zlomilo. Po příjezdu z dovolené začala akce hledání v inzerátech. Jasná volba zlatý retrívr, spíše fenka a otázka zůstává pes s průkazem původu či nikoliv. Náhodou jsme se dovolali nějakému chovateli, který sice sám už měl štěňátka udaná, ale rozmlouval nám pejska bez papírů. Tak jsme nakonec reagovali na poslední inzerát, kde nabízeli poslední fenku a pejska zlatého retrívra. Sice nás odrazovalo znění tohoto inzerátu, kde se psalo štěňátka pro náročné, ale za zkoušku nic nedáme. Nakonec pan chovatel nám vše vysvětlil, že nemusíme chodit na výstavy, ale že může být pouze a jen rodinný společník. Uff….nakonec jsme se vydali na Moravu pro chundelatou kouličku. Měli jsme na výběr ze dvou fenek, jednu si chtěl nechat na chov a druhá byla k mání. To rozhodnutí nechal na nás, a asi udělal velmi dobře. Fenku Belisu Poklad Doubravky jsme si nakonec odvezli. Vzhledem k hormonálním problémům nebyla zrovna vhodná k chovu takového rozsahu, jako měl v plánu pan chovatel. A taaaak huráááá Belinka frčela do Prahy.